NOVÁ KNIHA
o benefitech rostlinné stravy
V KNIZE ZJISTÍTE…
proč právě jídlo stojí za vznikem řady našich nemocí i za jejich uzdravením, a jak jim lze rostlinnou stravou předejít
jak poskládat výživný a bohatý rostlinný jídelníček a odkud brát bílkoviny, železo, vápník a další důležité živiny
proč má veganství smysl i pro naše děti, pro jejich zdraví a utváření etických hodnot
čím procházejí zvířata ve velkochovech, od čeho jsme se odstřihli a fakta o dopadu živočišné produkce na pralesy, oceány, vodu, vzduch...
jakým způsobem pomáhá rostlinná strava k rychlejší regeneraci těla při sportu a k efektivnějšímu tréninku
co říkají uznávaní lékaři a výzkumníci, kteří rostlinnou výživu dlouhé desítky let studují a sami velmi úspěšně praktikují
Leonardo da Vinci, Albert Einstein, Nikola Tesla nebo Carl Lewis – už tito největší géniové umění, vědy i sportu objevili benefity rostlinné stravy. A dnes také miliony lidí po celém světě.
Prozkoumejte seriózní vědecké studie, inspirujte se
příběhy o uzdravení i úspěšnými sportovci
a sami objevte cestu ke zdravějšímu
a harmonickému životu,
láskyplnému k přírodě, zvířatům
a vlastnímu tělu.
PROČ KNIHA VZNIKLA...
Můj jídelníček mám bez masa už 28 let, z toho šest let jím čistě rostlině. A právě až s plně rostlinnou stravou jsem poznala ty největší benefity, co se týká mého zdraví, i zdraví našich dvou dětí.
Na začátku ale zabralo dost času a úsilí, než jsem si z odborných knih, přednášek, internetu a vlastních zkušeností, poskládala mozaiku veganství tak, aby bylo opravdu přínosné pro tělo. A tu bych teď moc ráda předala dál touto knihou těm, kteří se chtějí vydat cestou zdravějšího života a v souladu s přírodou.
Ilona
je inspirativní a čtivá, srozumitelná a praktická
naučíte se z ní, jak poskládat výživný a bohatý rostlinný jídelníček, a že to není nic složitého
vyvrací staré mýty a předsudky o rostlinné stravě a vytváří jasnější obraz o veganství
najdete v ní lidské příběhy i studie vysoce uznávaných lékařů
pro ty, kteří chtějí najít svou cestu ke zdravějšímu a smysluplnému životu
obohacena o mnoho citátů moudrých osobností
UKÁZKA Z KNIHY...
„Když zabíjíme zvířata, abychom je jedli, ve výsledku ona zabíjejí nás, protože jejich maso – obsahující cholesterol a nasycené tuky – nikdy nebylo určeno pro lidi, kteří jsou přirozeně býložravci.“
– tvrdí Dr. William C. Roberts, profesor na Baylor University a šéfredaktor vědeckého časopisu The American Journal of Cardiology, který 30 let vedl středisko patologie v National Institute of Health –
Proč nejím maso?
V následujících kapitolách prozkoumáme anatomii a nakousneme psychologii člověka, zabrouzdáme do historie, podíváme se na zoubek neandertálcům, ale i současným Eskymákům nebo mexickým indiánům, nahlédneme do starověkých textů i Bible. Zjistíme, z čeho vzniká rakovina střev nebo nemoci ledvin a jak je to s bílkovinami a důležitými živinami při sportu a u dětí.
Anatomické a jiné znaky
Tak jako je nelogické, aby dospělý člověk pil mateřské kravské mléko, stejně tak nedává smysl ani tvrzení, že člověk je všežravec.
Člověk nemá totiž ani jediný z klíčových anatomických znaků, které mají masožravci nebo všežravci. Zato má toho mnoho společného s býložravci.
Anatomie je přitom tím rozhodujícím faktorem, podle kterého určujeme, o jaký typ jde, například i u nalezených fosilií již vyhynulých zvířat.
Tím nejnápadnějším znakem jsou zuby, čelisti a drápy.
Drápy opravdových masožravců a všežravců jsou velmi ostré. I jejich zuby jsou ostré a špičaté, zapadající do sebe jako nůžky, ústa široká, čelisti se pohybují pouze nahoru a dolů, ovládané mohutným spánkovým svalem. To všechno umožňuje velmi silný stisk při lovení, probodnutí a usmrcení kořisti. Jejich čelisti se nemohou pohybovat do stran ani dopředu, čímž odpadá riziko vykloubení čelisti při zápase.
Také celá trávicí soustava masožravců je uzpůsobena k trávení masa.
Jejich sliny neobsahují trávicí enzymy a jejich zuby a čelisti ani nedokážou potravu rozmělnit. Proto rovnou hltají celá velká sousta. Jejich žaludek má velký objem. Mohou proto ulovenou kořist rychle spořádat, než se objeví jiná šelma, a trávit až později. V žaludku mají velmi silné kyseliny, které jsou nutné k rozkladu živočišných bílkovin, kostí
a k usmrcení nebezpečných bakterií. Jejich střeva jsou krátká a umožňují rychlý průchod živočišné potravy, tedy i tuku a cholesterolu. Proto ani nedochází k hnilobným procesům a je prakticky nemožné, aby měli masožravci ucpané cévy cholesterolem.
Když se podíváme na všežravce, typickým zástupcem je medvěd. I když se strava medvědů liší podle toho, kde žijí, z 60–90 % se živí rostlinami. S výjimkou ledních medvědů, kteří žijí v severní polární oblasti. I přesto, že u medvědů převažuje rostlinná strava, musí být anatomicky uzpůsobeni stejně jako masožravci, aby obstáli v lovu a maso mohlo být rychle stráveno. Jejich drápy, čelisti, žaludek i střeva se shodují s těmi masožravců. Pouze u zubů je patrné, že mají jak ostré a dlouhé špičáky k ulovení kořisti, tak i hranaté a ploché stoličky k drcení rostlin.
Naproti tomu zuby býložravců jsou tupé a široké. Spodní a horní stoličky mají na povrchu plochu a zapadají do sebe vodorovně. Čelisti se pohybují do stran. To je dokonalý mechanismus pro drcení, žvýkání a rozmělňování potravy. Ve slinách se nachází trávicí enzymy amylázy k trávení sacharidů – tedy ovoce, obilovin, zeleniny – a díky rozmělnění začíná trávení už v ústech. Kvůli množství vlákniny, kterou rostliny mají, je zapotřebí delšího času ke vstřebání živin, a proto je tenké střevo dlouhé a strukturované.
Některé anatomické znaky býložravců se mohou lišit podle toho, jakým druhem rostlin se živí.
Například býložravci přežvýkavci, jako je kráva nebo ovce, kteří se živí převážně trávou, nepotřebují amylázu, ale mají vícekomorové žaludky, které jim pomáhají strávit celulózu z rostlin a trávy. Býložravci s jednoduchým žaludkem tuto schopnost nemají a jejich zažívací systém si nejlépe poradí s plody ovoce a zeleniny. Podstatné ale je, že nestrávená celulóza tělu nijak neškodí, na rozdíl od cholesterolu a nasycených tuků obsažených v mase, mléce a vajíčkách.
Někteří býložravci, jako třeba některé opice nebo hroch, mají špičáky dlouhé a ostré. Slouží jim k obraně, zastrašení a při osobních soubojích samců (podobně jako parohy u jelenů nebo rohy u antilop). Hroch například používá své dlouhé a silné špičáky také k vyrývání kořenů vodních rostlin.
Podíváme-li se na anatomické rysy člověka, těžko bychom se přiblížili medvědům. Na druhou stranu, lidské DNA se nejvíce shoduje –
v 98,8 % – s DNA šimpanzů. Zdroje 59) Ti se živí rostlinami, převážně ovocem. Abych byla přesná (pro šťouraly), šimpanz sice výjimečně něco uloví, ale maso v jeho jídelníčku zabírá maximálně 1–3 %, což je z hlediska výživy naprosto bezvýznamné.
Člověk není přežvýkavec, nejí trávu a nepotřebuje tedy ani čtyři žaludky k trávení celulózy, jako mají krávy nebo ovce. Ale máme ruce a prsty uzpůsobeny ke sběru plodů, zuby určeny k rozmělňování rostlin, ve slinách enzymy k trávení cukrů a poměrně dlouhé střevo poskytující potřebný čas pro vstřebání živin z vláknité potravy. Zdroje 60)
Taková kráva je oproti člověku docela velké zvíře. Ve spravedlivém souboji při lovu bychom s holýma rukama, bez použití zbraní a nástrojů, vůbec neobstáli a do syrového masa se svými tupými zuby neuměli ani zakousnout a urvat sousto. Nejsme dost rychlí, abychom dohonili kořist, a náš čich ani sluch nejsou dostatečně rozvinuty, abychom kořist vystopovali, jako to dokáže třeba kočka nebo pes.
Z psychologického hlediska nemáme ani absolutně žádné vrozené instinkty, které mají masožravci. Jíst maso pro nás není přirozené.
Pamatujete na dvouleté dítě, králíčka a jablko?
Když vám na zahradě dozrávají jahody, pravděpodobně je sníte ještě dřív, než je stihnete přinést domů. Když ale na zahradě najdete ptáče vypadlé z hnízda, mělo štěstí, že jste ho objevili dřív, než vaše kočka. Jaký pak dává smysl, když na jednu stranu zachráníme ptáčka na zahradě a pak si sedneme ke stolu a sníme kuře?
Napadlo vás také někdy, proč zralé ovoce a zelenina přímo září pestrými a výraznými barvami oproti nudně vyhlížejícímu masu?
Naše oči umí rozpoznávat široké spektrum barev, na rozdíl od očí masožravců.
Jejich oči přitahuje především pohyb, a to i v noci.
Naše oči přitahují pestré barvy.
Nejlépe to vědí děti a všichni výrobci bonbónů a lízátek.
To souvisí také s dalšími z pěti smyslů. Děti milují sladkosti, tedy sladkou chuť, kterou máme rádi úplně všichni v každém věku i navzdory tomu, že jsme si vypěstovali silný návyk na maso. Všem se nám tvoří, na rozdíl od masožravců i všežravců, už v ústech enzymy k trávení cukrů, nikoliv bílkovin. A má to svůj důvod.
Stejně tak sladká vůně pomerančů, broskví a všelijakých jiných rostlin je přitažlivá pro náš nos a probouzí v nás opojné pocity. O tom zase vědí své všichni výrobci vonných svíček a kosmetiky.
Pro masožravce i všežravce je naopak zase silně přitažlivý pach a chuť syrového masa. Proto výrobci do zubních past pro pejsky přidávají hovězí nebo drůbeží příchuť, zatímco naše pasty voní a chutnají po jahodách a mátě.
Pokud jsme se tedy tak nějak odstřihli od přírody v našem přetechnizovaném světě, a tápeme v tom, jaká potrava je pro nás ta nejprospěšnější, vraťme se ke svým kořenům a přírodním zákonům. Ať se nám to líbí nebo ne, anatomicky a fyziologicky jsme nejblíže opicím
a ty se živí hlavně ovocem. Přestože jako lidé máme mnohem vyspělejší vědomí a komplexnější uvažování než zvířata, neznamená to, že jsme mimo hranice zákonů přírody a univerzálních principů biochemických procesů, které platí pro všechny živé organismy stejně. Tyto zákony a principy se vztahují i na nás. Nehledě na to, jak moc se od zvířat odlišujeme svým vědomím, anatomicky je naše tělo sestrojeno k přijímání ovoce a rostlin.
Zvířata v přírodě přirozeně jedí to, na co je jejich tělo stavěno – žirafy okusují listí stromů, gepardi loví gazely a žáby si dlouhým jazykem smlsnou na hmyzu. Nikdy neuvidíte koně lovit antilopu ani lva pojídat banány. Proto také zvířata ve volné přírodě nepotřebují léky na žádnou z našich běžných civilizačních nemocí.
„Nechť jídlo je našim lékem a lék našim jídlem.“
– Hippokratés –
Nemocné cévy. Srdeční choroby
Srdíčko je naše pumpa, která se nikdy nezastaví. V přesném rytmu nepřetržitě tluče jako hodiny a měří náš čas tady na Zemi. Je nekompromisní.
Právě srdeční a cévní choroby jsou úplně nejčastější příčinou všech úmrtí jak ve světě, tak i v České republice. A to i přes veškerý pokrok ve zdravotnictví, nejlepší péči, operace, léky a moderní přístroje jako jsou například kardiostimulátory.
Každý rok zemře 17 milionů lidí na srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici. To je ve skutečnosti téměř dvojnásobně více, než lidí umírajících na rakovinu. Zdroje 50)
Za 55 % všech úmrtí v Česku mohou právě srdečněcévní nemoci a Česko se řadí na horní příčky v Evropě ve výskytu těchto onemocnění. Přitom to tak být vůbec nemusí.
Vysoce uznávaný chirurg a kardiolog, Dr. Caldwell B. Esselstyn, Jr. píše na svých webových stránkách:
„Ischemická choroba srdeční je nezhoubné onemocnění způsobené jídlem, které nemusí vůbec existovat ani se rozvinout.“
Ischemická choroba srdeční je nejčastějším onemocněním srdce. Dnes je již velmi jasně prokázána spojitost cévních a srdečních chorob s vysokým krevním cholesterolem. Hladina cholesterolu je tím hlavním ukazatelem, abychom zjistili, jestli jsou naše cévy zdravé. Čím je pak hladina cholesterolu v krvi vyšší, tím je i vyšší pravděpodobnost rozvoje srdeční choroby.
Odkud se bere vysoký cholesterol?
Řekla bych, že přísloví Co na srdci, to na jazyku se dá říct i obráceně:
Co na jazyku, to na srdci.
Všechny výzkumy i pozorovací studie potvrzují, že vysoká hladina cholesterolu v krvi je spojena se stravou založenou na živočišných produktech. Jinými slovy živočišná strava zvyšuje náš krevní cholesterol. Tedy typická strava „západního světa“, kde současně také nejvíce lidí umírá na choroby srdce.
Zatímco strava založena na celistvých rostlinách – zelenině, ovoci, obilninách a luštěninách – má opačný efekt a cévy před vysokým cholesterolem nejenom chrání, ale má také sílu krevní cholesterol snížit, pokud je vysoký.
Cholesterol tělo sice potřebuje, například pro tvorbu buněčných membrán, je stavebním kamenem pro hormony a má několik dalších funkcí. Ale veškeré potřebné množství si tělo vyrábí samo. Není jediný důvod ho přijímat v potravě. Naopak, naprosto všechen cholesterol přijatý z potravy je nadbytečný.
Proč přebytek cholesterolu tolik vadí?
Vadí nejen přebytek cholesterolu v krvi, ale také vážný nedostatek ochranných antioxidantů, flavonoidů a fytochemikálií z rostlin.
Zdravé cévy jsou hladké, průchodné a pružné.
Během přirozených metabolických procesů v těle vznikají volné radikály, což jsou nespárované elektrony, které ovšem, když nemají svého strážce, poškozují buňky v našem těle, tedy i v cévách. Naštěstí nám příroda dala strážce ve formě antioxidantů, které zabraňují těmto volným radikálům v jejich řádění. Antioxidanty se nacházejí především v rostlinách. Ale když převažuje živočišná strava, antioxidanty nám zoufale chybí a máme problém. Volné radikály, kterénejsou pod kontrolou, a oxidační stres ze špatné stravy i vnějšího prostředí – smažená jídla, živočišné bílkoviny, alkohol, léky, kouření, smog, stres, nedostatek pohybu, nedostatek spánku – vyvolávají uvnitř cév záněty a narušují cévní stěny. Krevní cholesterol se pak snadno uchycuje v narušených cévních stěnách jako důsledek jejich poškození. Uvnitř cévní stěny pak vznikají tzv. aterosklerotické pláty, které bychom mohli přirovnat k takové náplasti na drobná poranění. Jde v podstatě o tukovou vrstvu tvořenou hlavně cholesterolem, která ztlušťuje cévní stěny. Cévy se začnou postupně zužovat a také ztrácejí svoji pružnost. Zhoršuje se průchodnost cév a prokrvení srdce a mozku, tak vzniká angina pectoris. Zvyšuje se také krevní tlak, který může cévní stěny dále poškozovat, až nakonec hrozí prasknutí aterosklerotického plátu, náhlé ucpání tepny krevní sraženinou a následně srdeční infarkt nebo mozková mrtvice. V některých případech amputace nohy kvůli postižení tepen dolních končetin. Prasknutí aterosklerotického plátu je příčinou 87 % všech srdečních infarktů. Zdroje 49)
Celý proces poškozování cév a ukládání cholesterolu v cévních stěnách začíná už v dětství a může přitom trvat i desítky let bez jakýchkoliv příznaků, které se pak ozvou velmi náhle a mohou znamenat okamžitou smrt. Srdeční a mozkové příhody dnes bohužel nejsou takovou vzácností už ani v mladém věku do 50 let.
Cholesterol je obsažen pouze a ve všech živočišných potravinách –
v mléčných produktech, v mase, rybách a vejcích.
V rostlinách se cholesterol nevyskytuje.
Část nadbytečného cholesterolu z našeho jídla přechází i do krevního
řečiště. Zdaleka však nejde v jídelníčku jen o samotný cholesterol. Vždy ho totiž doprovází také živočišné tuky, což jsou především nasycené tuky. Jednoduše řečeno ty, které jsou při chladnější teplotě tuhé a rozpustí se po zahřátí. Nasycené tuky jednoznačně zvyšují hladinu celkového a LDL (zlého) cholesterolu v krvi – to je dobře zdokumentovaný fakt, o kterém nepochybuje ani žádná z předních zdravotnických organizací. A není to jenom tuk a cholesterol, ale také koncentrace živočišných proteinů, které se podílejí na vzniku aterosklerotických plátů, jak vyplývá z výzkumů profesora T. Colin Campbella.
Jde zkrátka o živočišnou stravu jako celek, která nebezpečně zvyšuje náš krevní cholesterol, jenž je hlavním ukazatelem nemocných cév a jedním z hlavních rizikových faktorů pro ischemickou chorobu srdeční, náhlý infarkt či mozkovou mrtvici.
Krevní cholesterol zvyšuje také konzumace rafinovaných cukrů, o kterých se zmiňuji dále.
Máme-li vysoký krevní cholesterol, znamená to, že s našimi cévami se něco děje a rozhodně to není dobré.
Je třeba si také uvědomit, že poškozování cév a vysoký krevní cholesterol
z živočišné stravy je bohužel jedna z věcí, před kterými nás neochrání ani sport a fyzická aktivita. Ačkoliv sportovci napohled mohou vypadat velmi zdravě, uvnitř i oni mohou mít nemocné cévy a pomalu postupující aterosklerózu.
Po skončení Korejské války v roce 1953 lékaři provedli pitvu u 300 amerických vojenských obětí a zjistili, že 77 % z nich mělo viditelnou rozsáhlou aterosklerózu a tepny ucpané až z 90 %. Fakt, který nikdo nečekal vzhledem k tomu, že šlo o fyzicky velmi zdatné a aktivní mladé muže v průměrném věku 22 let. Zdroje 46)
Fyzická aktivita je jednoznačně prospěšná a pomáhá v mnoha směrech částečně kompenzovat devastující účinky živočišných potravin, ale zdravé cévy nám nezajistí. To dokáže jedině rostlinná strava díky své bohatosti antioxidantů, širokého spektra fytochemikálií a tisíců dalších mikroživin, které v živočišné stravě neexistují a které nenajdeme ani v multivitaminové tabletce z lékárny.
Antioxidanty, flavonoidy, fytochemikálie a vláknina nejsou jenom prospěšné, ale absolutně nutné esenciální živiny pro náš život a najdeme je pouze v rostlinách.
Všechny tyto esenciální mikroživiny obsažené v rostlinách tvoří blahodárný koktejl, který chrání a regeneruje všechny naše buňky, působí
protizánětlivě, posiluje imunitní systém, zpomaluje stárnutí a výrazně prodlužuje život. Proto jedině rostliny, především ty barevné, jsou tou skutečnou potravou pro naše tělo.
Více o cholesterolu a tucích píšu také v kapitole Proč nejím vajíčka.
Co bychom měli vědět o soli
S živočišnými potravinami jde ruku v ruce také vysoká konzumace soli. Maso, uzeniny a sýry by nebyly tím, čím jsou, kdybychom je pořádně neprosolili. Celkově v běžné stravě tak v průměru přijmeme 4 000–6 000 mg sodíku denně, tedy zhruba desetkrát více, než tělo potřebuje. Za již nebezpečnou hranici je přitom považováno 2 400 mg sodíku. Už bylo řečeno, že sůl odplavuje vápník do moči, čímž způsobuje poškození ledvin, ledvinové kameny a řídnutí kostí. Sůl ale také zvyšuje krevní tlak, jak vyplývá z drtivé většiny studií, a tím se stává velmi nebezpečnou. Vysoký krevní tlak neustále namáhá a přetěžuje srdeční sval a tím se velmi zvyšuje riziko onemocnění a selhání srdce i riziko mozkové mrtvice, kdy může dojít k prasknutí jemné mozkové cévky.
Nebezpečí soli platí i u lidí, kteří se vyhýbají živočišným potravinám.
I když jíme jen rostlinnou stravu, můžeme si přivodit vysoký tlak, pokud hodně solíme. Když běžně konzumujeme hodně soli, pravděpodobnost, že po 60. roce života budeme mít vysoký tlak, je 70 %. A do 80. roku života se vysoký tlak rozvine už téměř u každého člověka. Vysoký tlak však není nevyhnutelná „nemoc stáří“.
Na světě stále žijí skupiny lidí, které sůl nepoužívají, aby si dochutily jídlo. Jde například o některé kmeny žijící na Nové Guineji nebo v Malajsii. Jedí potraviny, převážně z rostlinných zdrojů, průmyslově nezpracované a jako dochucovadla jim slouží jen bylinky a koření. V těchto kmenech se vysoký tlak u lidí vůbec nevyskytuje, nezvyšuje se s věkem a ani ti nejstarší z nich na něj netrpí.
Zelenina, luštěniny a obiloviny přirozeně obsahují zcela dostatečné množství sodíku, které naše tělo potřebuje pro své funkce, což je méně než 500 mg denně. Zdroje 51)
Proto když nejíme živočišné potraviny, hromady přidaného cukru a soli, naše cévy zůstávají čisté a pružné.
Neznamená to, že by naše jídlo muselo být, jak se říká „nemastné – neslané“. Existují tisíce druhů bylinek a koření, které dodají našim jídlům jedinečnost. Jde tu jen o chuťové buňky, jež z nadmíry soli, cukru a tuku otupěly a ztratily cit pro ty pravé chutě potravin, které jsou velmi jemné. Čím více se však začneme zbavovat soli a přidaného cukru v jídle, tím více se postupně začnou měnit i naše chutě, jejich vnímání a naše návyky.
Rostliny jako lék
Když vám lékař zjistí vysoký cholesterol a vysoký tlak, předepíše vám léky. Jak dlouho je budete muset brát? Odpověď většinou zní: do konce života. Veškeré chemické léky ale mají spoustu vedlejších účinků. A berou-li se dlouhodobě, mohou mít vážné následky. Chemické léky ani operace navíc neléčí skutečnou příčinu, nenapravují poničené cévní stěny a neodstraňují aterosklerotické pláty, ale jen zpomalují zhoršování stavu, dočasně maskují symptomy. I přestože lidé užívají léky na vysoký cholesterol, problémy se časem tak či tak zhoršují. I přestože někteří dokonce podstoupí extrémní operaci s otevřením hrudníku, jakou je bypass, tedy přemostění neprůchodné tepny, i po operaci dochází k opakovanému infarktu, bolestem na prsou a dalším potížím. Je třeba pochopit, že léky ani operace nás před srdečním infarktem neochrání.
Existuje jiná cesta. Bezpečná, efektivní a trvalá.
Celistvá čistě rostlinná strava je prokazatelně jediná strava na světě, která umí nejen předcházet srdečněcévním onemocněním, jež jsou číslem 1 na žebříčku smrtících nemocí, ale umí je i vyléčit.
Doktor Caldwell Esselstyn je jedním z nejlepších lékařů v USA. Získal několik ocenění a uznání za své výsledky a přínos pro medicínu. Vede program pro prevenci a zvrácení kardiovaskulárních onemocnění na Cleveland Clinic v Ohiu, která je označována podle US News jako nejlepší klinika pro léčbu srdečních nemocí v USA a kam se jezdí léčit lidé z celého světa. Dr. Esselstyn byl prvním lékařem, kterému se podařilo skutečně vyléčit, tedy zastavit, a dokonce zvrátit pokročilou srdeční chorobu u těžce nemocných pacientů. Něco, co se klasické medicíně dosud nepodařilo ani přes veškerý pokrok a moderní technologie. Dr. Esselstyn to dokázal pouhou změnou stravy, která vyloučila veškeré živočišné potraviny a byla založena na celistvých rostlinách, s nízkým podílem tuků a bez olejů. Už v roce 1995 zveřejnil Dr. Esselstyn první zdokumentované výsledky studie svých pacientů ve své knize Prevent and Reverse Heart Disease, které pak dále aktualizoval ještě po 20 letech od počátku studie.
U všech 18 pacientů, kteří v minulosti prodělali celkem 49 srdečních příhod (infarkt, zhoršující se angina pectoris, bypass…) se poté, co začali dodržovat stravovací program, v budoucnosti neobjevila už ani jediná příhoda srdečních obtíží, snímky velmi zřetelně ukázaly otevření dříve neprůchodných tepen a hladina krevního cholesterolu se snížila na správnou hodnotu. Naproti tomu 5 pacientů ze sledované skupiny, kteří odmítli stravovací program a zůstali u standardní léčby, utrpěli během 10 let dalších 10 srdečních příhod.
Další americký lékař-kardiolog a vědec Dean Ornish na základě téměř 40letého výzkumu vytvořil neziskový Program for Reversing Heart Disease (Program pro zvrácení srdečních onemocnění). Program učí pacienty, jak pouhou změnou životního stylu nejen předcházet, ale i vyléčit již vzniklé srdeční a cévní onemocnění. Základem je čistě celistvá rostlinná strava, přiměřený pohyb, zvládání stresu a podpora okolí. Čtyři naprosto zásadní pilíře pro zdravé srdce. V roce 2010 byl jeho program v USA vůbec prvním léčebným programem schváleným zdravotními pojišťovnami, který pro léčbu srdečních chorob nepoužívá léky ani operace. Je to velmi úspěšná
a prověřená terapie, která skutečně uzdravuje srdce. Kvalitnější život po všech stránkách je pak jediným vedlejším účinkem. Díky změně stravy
a životního stylu doktor Ornish pomohl stovkám lidí předejít i jinak nutné operaci srdce, zbavit se léků a žít aktivní, plnohodnotný život.
Dean Ornish je také lékařským poradcem bývalého prezidenta Billa Clintona. Bill Clinton přešel na rostlinnou stravu po srdečních komplikacích právě na doporučení doktora Ornishe a na základě praktických výzkumů doktora Esselstyna.
Naše tělo má úžasnou schopnost sebeuzdravování. Pokud se ovšem zaměříme na příčinu onemocnění – jak jíme, jak snášíme stres, kolik máme pohybu, kolik lásky v životě. Tyto změny v životním stylu mají obrovskou sílu, větší, než jsme si kdy mysleli.
Uzdravme naše cévy a uleví se celému našemu tělu. Změnou životního stylu lze léčit nejen nemocné srdce, ale ulevit i jiným zdravotním potížím – obezitě, cukrovce, artritidě.
PRVNÍ ČTENÁŘI NAPSALI...
„Jedinečná a snad ta nejlepší kniha svého druhu, která shrnuje dohromady ty nejdůležitější informace, které ukazují jak to co jíme, přímo ovlivňuje naše zdraví, ekologii, vztahy ke zvířatům a nakonec i vztahy, které vytváříme mezi sebou.
Tato kniha vás nadchne a inspiruje pro zdravější, laskavější a šťastnější život pro všechny. Absolutně doporučuji každému, komu na tomhle záleží. „
Radek Jurásek
„S autorkou knížky se znám již pár let, ale teprve přečtení této publikace mi odhalilo, jak dobrou je spisovatelkou.
Knížka je i pro laika dobře srozumitelná a pochopitelná. Přesvědčivé argumenty jsou nejenom logicky řazené, ale taky podpořené mnoha doprovodnými odkazy, takže čtenář může lépe prosívat mezi pravdou a fikcí. A to je v dnešní době obzvláště obtížné.
Osobně mi knížka více pomohla zamyslet se nad zbytečným utrpením zvířat a rozhodně se dotkla mého myšlení a přesvědčení. Nelehké se tak stává snažším. Přeji dalším čtenářům podobně silné zážitky při procházení se stránkami této zajímavé knížky“.
Tomáš Klimecký
„Vaše kniha…je ..ani nemám slov. Napsaná hodně dobře a ze života. Veganství je pro mě tak, jak píšete. S v o b o d a. Veganství není jen o jídle, ale o všem co je v nás a s čím žijeme a jak se na vše díváme.“
Jarka Uškert
„Knihu jsem přečetla dnes jedním dechem. Super,“
Kristýna Kahounová
